7.kapitola

25. 08. 2011 | † 31. 08. 2011 | kód autora: DuP

 Aranel van de´Corvin 

 

Aranel šla lesem. Pršelo a začalo hřmět. Domů se jí, ale nechtělo. Našla si hezké místečko v lese, kde si sedla a odpočívala. Necítila levou ruku. Teprve teď si začala uvědomovat, co všechno jí bolí. Na co jsem myslela? To jsem si vážně myslela, že Luciuse porazím.Peskovala se. Opřela si hlavu o strom a natáhla nohy. Chtěla si zdřímnout.

"Spíš?" ozvalo se za ní. Otočila se za hlasem. Byl to Alasther. Aranel se zadívala do jeho zelených očí a zakroutila hlavou.

"Promiň, že jsem byl, tak ehm no hrubý. Nevěděl jsem co se stalo. Je mi to líto." Sedl si vedle ní. Aranel toužila být sama. Právě teď se jí chtělo brečet. Jestli teďka nevypadnu, tak se tu rozštěkám na celý kolo.

"Omluvíš mě?" Aranel se zvedla a chtěla odejít.Alasther ji, ale zastavil.

"Kam půjdeš?"

"Někam se projít."

"Není ti zima? Jsi celá promoklá a nevypadáš dobře."

"Je mi dobře. Jenom se projdu."

"Půjdu s tebou, i kdybys nechtěla." Aranel chtěla protestovat, ale už to nevydržela a začala brečet. Schoulila se do klubíčka na zem a vzlykala. Alasther stál jako opařený. Tohle nečekal. Myslel si, že na něj zase vyjede. Sklonil se k ní a objal ji. Přitiskla se k němu a brečela.

"Chceš vzít domů?" Zakroutila hlavou.

" A kam půjdeš? Mám tě vzít s sebou?"

" Ne já se dám trochu dohromady a půjdu do práce."

" Ty chodíš do práce?" Nedokázal svůj údiv skrýt. Aranel se na něj podívala uplakanýma očima a kývla.

" Tak dneska nepůjdeš. Může-"

"Ne,já půjdu. Máme dluhy a dneska nastupuji po prvý."

"Půjdu tě doprovodit domů. Aspoň se převlečeš." Pomale vstali. Aranel musela jít pomalu. Nemohla popadnout dech. Alasther ji s obavami sledoval.

"Aranel?" Otočila se na něho. "Co-?" Alasther ji vzal do náruče.

"Vezmu tě."

"Já to dojdu."

"Jo já ti věřím, ale takhle to bude lepší." Alasther šel hrozně rychle. Aranel se začala točit hlava. Všiml si to ho a zpomalil.

"Promiň. Já jsem zvyklí chodit rychle."

"Chodit? Chodit! Dyť ty jsi běžel!" Uchechtl se. Aranel se na něj podívala. Díval se na ni a usmíval se. Má hrozně krásný oči. Pomyslela si a dívala se mu do očí. Začali se jí zavírat...

Aranel se vzbudila ve svém pokoji. Ruku měla obvázanou. Venku byla ještě tma a poprchávalo. Chtěla se zvednout, ale něčí ruce ji zastavily.

"Zůstaň ležet. Přinesu ti ještě obklad na hlavu." Usmál se Alasther

"Ne, to je dobrý. Jak jsem se sem dostala?"

"Usnula jsi a já tě pak sem dones."

"Dík."

"Není zač." Pohladil ji po vlasech. Vzala ho za ruku.

"Musím do práce."

"Nechceš tu zůstat? Máš otřes mozku, naražený žebra a spoustu dalších drobných zranění."

" To bude dobrý."

"Márius pohřbil tvého dědečka za domem a uklidil."

"Je ještě tady?"

"Ne."

"Pak mu za mě poděkuj.Musím jít." S námahou vstala a začala přemýšlet, co si vezme na sebe. Rozhodla se pro kalhoty a bílou "halenku" s dlouhými rukávy.

" Já už půjdu." Ozval se Alasther

"Ahoj." Otočila se Aranel, ale Alasther byl už pryč. Povzdychla si a šla se nasnídat. Vrátila se k realitě....

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.